Zvláštní partička GENGHIS TRON z Poughkeepsie (New York) trochu uniká obecné pozornosti hudebního světa. Pozornosti fanoušků, kteří hledají něco neotřelého mimo hranice zavedených stylů, by však uniknout neměla. Už samotná sestava, ve které pro tvrdou hudbu netypicky absentuje pozice bubeníka i basové kytary, naznačuje jistý nonkonformní přístup. Avšak rytmický prvek v hudbě GENGHIS TRON samozřejmě nechybí, živé nástroje jsou jen nahrazeny elektronikou. Dance rytmy, tvořící synapse s blyštivým diskotékovým pozlátkem, jsou pak překrývány šílenstvím posedlou kytarovou záplavou a řevem, který odkazuje k nejzběsilejším odnožím tvrdé hudby. Vykukuje tak na nás záliba v grindcore řezničině i metalovém nářezu.

Již debutní EP „Cloak Of Love“ bylo prostoupeno šíleným spojením běsnící grind a mathcore surovosti s techno rytmy a elektronikou. Vše působilo zběsile, tak trochu neuchopitelně a bláznivě. Na „Dead Mountain Mouth“ se zmiňované prvky více přiblížily jeden druhému a hudba GENGHIS TRON získala kompaktní ucelenost, kytary nabraly ostře řezající „techničtější“ barvu, elektronika se z jednoduchých ducavých struktur občas rozjíždí do složitějších a v podstatě často též mathujících frází. Je otázka nakolik se na tomto výsledku podepsal Kurt Ballou (CONVERGE), který je podepsán v kolonce produkce, každopádně ač je zachován pocit divoké živelnosti, celkově působí album trochu usedleji, a to i přes skutečnost, že kontrasty mezi jednotlivými skladbami se prohloubily. Na jedné straně se skupina ještě víc přiblížila k hranici chaosu, na druhé straně vystupují do popředí i jasně nalajnované a přímočaré postupy jako v případě skladby „From The Aisle“ (zde asi hledat onen pocit usedlosti). GENGHIS TRON tak do své tvorby zahrnují i tradiční prvky metalové a hardcorové kultury. Ty však nezůstávají izolovány, výrazné odkazy na elektroniku, tvrdě programovaná bicí a techno pasáže, odkazující až někam k APHEX TWIN, vytváří méně typickou hudební tvář. Mix těchto ingrediencí totiž v případě GENGHIS TRON nabírá jiné výsledné formy, než jsme zvyklí u skupin, které se do metalu snaží často násilně roubovat prvky elektronické hudby. Zde se nedostáváme do stereotypně dusající a studené kolovrátkovosti, naopak se projevuje značný potenciál v kombinaci prvků, které sice samy o sobě tvoří standardní výbavu daného izolovaného stylu (třeba až naivní metalové postupy v „Asleep On The Forest Floor“), ve vzájemné interakci však vytváří osobité celkové fluidum.

Podivná směska na „Dead Mountain Mouth“ může působit i poněkud křečovitě, určitě se nedá mluvit o hudbě vytvářející ladné struktury, není to ani živelně se řítící nářez, vše zůstává jen v jakýchsi náznacích. Skupina se nikde nezastavuje příliš dlouho, a tak může posluchači činit jisté problémy zvyknout si na neustálé zvraty stylových poloh. První poslechy působí tak trochu jako tápání nevidomého člověka, kterému seberete slepeckou hůl a zavřete ho do cizího bytu. Při cestách neznámým prostředím pak slepec naráží do různých kusů nábytku, ohmatává stěny tu vymalované špinících vápnem, jinde polepené plastickými tapetami nebo obložené kachličkami, zakopává o rozházené hračky nepořádných dětí a marně hledá nějaké křeslo, kde by se mohl bezpečně usadit. Bezpečí není v hudbě GENGHIS TRON žádné, jsou to neustálé ataky běsnících hudebních otřesů, při kterých se na vás řítí tuny hudební sutě. V těch sutinách je ale i mnoho hodnotných a cenných předmětů, často sice pokrytých nánosem prachu, ale jsou tam, stačí jen hrabat, možná vykopete i nějakou tu mršinu dávno zdechlého čokla, ale s tím už musí hledači pokladů počítat. Pokud na to nemáte žaludek, raději rychle pryč z těchto míst. GENGHIS TRON jsou pro trochu otrlejší nátury.